Jdi na obsah Jdi na menu
 


Panička 13. 6. 2011: První týden se čtyřnožcem

12. 6. 2011

Tento týden považuji za chovatelsky veleúspěšný. Kvído se už stal součástí domácnosti. Ihned se zabydlel ve svém pelíšku a začal rošťákovat. Ten, kdo mě zná teď neuvěří. Vstávám totiž bez budíka v 5:30 a jdeme na první ranní venčení. To je u mě něco naprosto neuvěřitelného. Já, která do školy začínající ve čtvrt na devět, vyrážela kolem osmé, kdy budík hodinu marně drnčel u mého ucha! A do práce zásadně zaspávám a děkuji tomu nahoře, že nemám pevnou pracovní dobu... Žasnu... Uvidíme, jak dlouho to vydrží...

Loužičky a bobky se nám doma už téměř nedělají. Pokud ano, je to jen naše neschopnost, kdy nerozeznáme Kvídovu řeč. Jinak způsobně zakníká u dveří a už běžíme.

Výuka probíhá nad očekávání perfektně. Žasneme nad učenlivostí a chápáním našeho mrňouska. Téměř okamžitě pochopil, že k sobě patříme. Rychle si vštípil základní věci v domácnosti - kam smí, kam nesmí, co je dobré a špatné. Např. už ani neokusuje svou kartonovou krabici! To považuji za svůj osobní úspěch! Při tak rychlém chápání jsem se chopila klikru a už klikáme několikrát denně. Doporučuju všem! Pořiďte si klikr a nějaké milované dobroty. Nemůžu si klikr vynachválit. Je to super. Za odměnu dostává vařené kuřecí maso, sušené masíko různého druhu a také některé psí sušenky. Zatím povely trénujeme i s klikrem, pamlskem a povelem dohromady. Nicméně už umíme:

  • Sedni. Kvídovi trvalo sedni 5 minut! A to byl první povel, který jsme se učili... Sedni zvládá už bez klikru a pamlsku.
  • Přivolání - to nám jde doma a na zahrádce. Venku je ještě moc vzruchů, ale snažíme se.
  • Lehni umíme s navedením do polohy rukou.
  • V polohách sedni a lehni umíme zůstat do vzdálenosti cca 3 metrů.
  • Obojek - resp. nasazování obojku, sundavání obojku a nasazování vodítka. To byl velký problém. Kvído se od začátku obojku hrozně bál. Kňučel, svíjel se při připínání, snažil se vysmeknout. Ale pak jsme to vyzkoušeli postupně s klikrem a po druhém dnu tréninku na slovo "obojek" - po pochvale a postupné manipulaci na jeho krku jsme ve fázi, že se trošku ošívá, ale jinak je už klidný a nepere se.
  • S obojkem je spojené i chození na vodítku. Nejdříve jsem ho seznamovala - tahal vodítko po bytě, pak na zahrádce a venku jsem za ním běhala jako šílená, jen aby netáhl. A teď jsme ve fázi, kdy už si na vodítko zvykl a začal tahat. Tak jsme zavedli "netaháš, jdeš stejně rychle jako já a na zastavení sedíš" - pamlsek - klikr a jsme docela úspěšní. Uvidíme, jak to půjde ve velkém provozu s mnoha vzruchy.
  • Kartáčování - nejdříve jsem si myslela, že ho pejsci mají automaticky rádi, ale nebylo tomu tak. A tak dnes znamená kartáčování spoustu dobrot a spoustu klikání... A to Kvído miluje.

Problematické jsou dvě věci:

1) Nechávání o samotě. Na pár minut, cca 3-5 to není problém, ale u 12 minuty se počůráme i pokadíme, i když jsme předtím byli venku. Navíc vyjeme, štěkáme, kňučíme... A to je Kvído doma a my sedíme na zahrádce a říkáme si, jestli ho to někdy přejde. Taky o sobě stále pochybujeme - děláme to správně? Ale asi to jinak holt nejde. Nejsme si jistí s jakou rychlostí čas přidávat, jak moc se řídit intenzitou kňučení, protože fáze "jsem sám a nekňučím" končí po pár minutách, neli vteřinách. Nebo ho prostě každý den nechat o něco déle samotného, aniž bychom si všímali, jak moc u toho vyvádí? Potřebujeme se dostat na 5 hodin - to je doba, kdy občas musím do redakce, na akademii nebo do knihovny. Máte rady? Poraďte!

2) Granule. Kvído prostě moc nejí. Dáváme mu sice pamlsky, ale za den toho zas tolik není - cca 5 dkg vařeného kuřete, 1 psí malá sušenka a 3 kuřecí kolečka sušeného masa za den. Přesto sní cca jen 100 g granulí. Při své váze by měl sezobat 300 g. I když mu je zaleju vývarem, tak akorát vypije vývar, když se granule ještě nenasákly, nebo když mu je dám nasáklé bujónem, čuchne k tomu, sní tak hrstičku a už ho to nezajímá. Tak nevím, co s tím... Ale alespoň zkoušíme různé chutě. Oblíbené je jablíčko, mrkev, rejže, dokonce i banán. Ze zahrádky nám pravidelně Kvído ukusuje kromě jiřin, salát a petržel  :-) Bude asi vegetarián. Přesto všechno roste před očima a za chvíli mu bude jeho krabice malá.  

Ještě je tu jedna zajímavá věc. Díky Kvídovi se seznamujeme s obyvateli Hrdlořez. Bydlíme hned u hospůdky, kam místní často chodí na pivo. Jelikož jsem venku zhruba každé 2-3 hodiny, pokaždé někoho potkáme. A protože jsou zde lidé milí, často sami majitelé čtyřnožců, Kvída si zamilovali a spolu prohodíme pár slov. Je to bezva. Člověk se hned cítí lépe, když se zná s tím, kdo bydlí o dva domy dál. A to se za celá tři léta, co tady žiju, zatím nestalo. Stačily dva dny s Kvídem a všechno je jinak...

Zítra nás čeká poprvé veřejná doprava. Pojedeme autobusem k panu veterináři, tak nám držte palce!

ja-a-kvido.jpg



 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

POZDRAV Z Č.BUDĚJOVIC

(MAMKA S JENDOU, 17. 6. 2011 13:04)

AHOJ ZLATÍČKA,NEUSTÁLE NA VAŠICH STRÁNKÁCH SLEDUJEME CO JE NOVÉHO.MÁME
VELKOU RADOST ZE VŠECH DOVEDNOSTÍ,KTERÉ JIŽ UMÍTE.KVIDOUŠKU JSI ŠIKOVNÝ ,
UČENLIVÝ PEJSÁČEK.MOC SE NA TEBE TĚŠÍME AŽ PŘIJEDEŠ NA NÁVŠTĚVU.MÁME PRO TEBE PŘIPRAVENÝ PELÍŠEK A NĚJAKÉ DROBNOSTI.PANIČKA SE TI TEĎZDÁ MOŽNÁ MOC PŘÍSNÁ,ALE MÁ ZLATÉ SRDÍČKO.MOC NÁM NA NI DÁVEJ POZOR.PAC A PUSU VŠEM MAMKA A JENDA

Jste šikulky!

(Terkakoub, 13. 6. 2011 8:12)

Další pozdrav z Brna:-) Děláte skvělé pokroky. Ajka se nejlépe učí všechno bez povelů, stačí jí nedat možnost se zachovat jinak. Takže ve výtahu si sedne jen vstoupí do správného rohu, zato povel sedni zatím není nic moc...:-D Učíme se "k noze" uvidíme, jak to půjde, zatím to vypadá velmi slibně. Nechávání o samotě nám šlo dobře, protože jsme od začátku nechávali Ajku přes noc samotnou v předsíni. Teď už tam vydrží sama i když nejsme v bytě. Podobně i v práci, počkali jsme, až přestane sama kňourat a výt a pak teprve když byla zticha jsme přišli pochválit a pomazlit se. A funguje to.:-) Můžete zkusit, jen nevím, jestli mezitím nebudete mít plný byt loužiček a bobků a někdo na vás nezavolá Martu Kubišovou.:-D :-D :-D Zdraví Terka, Radovan a Ajuška.

Re: Jste šikulky!

(Panička a páníček, 14. 6. 2011 13:09)

Strakáči jsou prostě nejchytřejší. Učí se opravdu rychle - jak Vaše Ajuška, tak Kvído a určitě i ostatní sourozencci. Děkujeme za rady. Problém u nás je, že máme menší byt, ve kterém nejsou oddělené prostory, takže Kvído je stále s námi. Když ho opustíme, je to pro něj tragédie. Ale doufám, že to za čas zvládne. Zatím tedy trénujeme... A dnes bohužel i na ostro, protože páníček má zkoušku ze soudního a já musím na skok do kanceláře... Snad to na 2 hodiny zvládne a Martě volat nebude... Iva a Ondra - Kvído nejspíš teď vyje na pozdrav doma :-(