Jdi na obsah Jdi na menu
 


Panička 5. 6. 2011: Konečně spolu

5. 6. 2011

"Máme všechno?"

"Já nevím, já nevím, co všechno potřebujeme. Mám obojek, vodítko, piškoty, kuřecí kolečka, ubrousky, utěrky, hadr, deku, misku, vodu, telefonní číslo na chovatelskou stanici, sáčky na hovínka, foťák, doklady. Co myslíš, ještě něco?"

"Hlavně v klidu, Kočíku."

"Já vím. Ještě nějakou hračku. A máš mapu? Já si od minula tu cestu tak nepamatuju. Nemám vzít ještě jeden hadr. Víš, kdyby blinkal."

Nervozita se opravdu s posledními dny zvyšovala mými nekonečnými otázkami. Budu dobrá panička? Co když se u nás nebude cítit dobře? A umím to vůbec se psy? Neděláme blbost? Promysleli jsme to?Dlouho jsme se rozhodovali, zda si pořídíme psa. Důvodů bylo hned několik. Ale ten hlavní byl zásadní - nezbláznit se z okolního bláznivého světa.

Dnes si konečně jedeme pro toho našeho. Věci na cestu si raději večer balíme ještě večer. Ráno nás čeká dlouhá cesta až za Českou Lípu. Na zahrádce nás už vyhlíží paní majitelka se svým manželem. Slyšíme i jejich chlupaté dámy. Mezi nohami se mihnou malý rošťáci a jedna rošťanda. Kvído je odvážný kluk už od narození. I teď nás vítá jako první. Máme radost, že je to zrovna on. Pak už se na nás jen vrhá zbytek smečky.

kvido_prvni_den-050.jpg

  Paní majitelka je neskonale ochotná. Nejen že nás celé měsíce zásobovala informacemi a fotografiemi, ale vše měla naprosto dokonale připravené a díky obětavosti a lásce k chlupáčům tohoto sympatického manželského páru jsou pejskové už od narození naprostá zlatíčka. Podepsali jsme papíry, zeptali na pár otázek, které ještě zůstaly v hlavě, a už jsme si odnášeli Kvída do auta.

 

Celý ten dlouhosáhlý seznam byl nakonec k ničemu. Kvído si stěžoval, že opouští rodinu asi tak deset minut. Cestu si zkrátil podřimováním a nasáváním nových pachů. Nepohrdnul ani několika výhledy do české krajiny. Je to přeci rodák. Žádné kňučení, žádné vytí, žádné zvracení, jen občasné šplhání a klepání špačků.

Doma to bylo to samé. Jen radost. Kvído už dokonce něčemu, zdá se, rozumí. Na své jméno přijde, když mu za to něco dáte. Rozumí fuj. Pelíšek identifikoval okamžitě. Z hraček jednoznačně zvítězil pískací banán, o druhé místo se dělí gumová kostička s plyšovou žírafou z tenisáků a lan. Většinu času, jakož i teď, tráví v pelíšku na dece ještě s pachem své maminky Cibulky a spí.

 

kvido_prvni_den-085.jpg

 

Ihned jsme se chopili výuky - nošení obojku, přivolání a čistotnost. Zatím je to 2 čůrání doma - 3 čůrání venku ku 1 bobek doma a 2 venku. Takže zatím vedeme... Uvidíme, co bude v noci...

Rozhodně ale musím říct sama za sebe, že už mi Kvído vykouzlil na tváři několik srdečných úsměvů. Takže tady jsme. Poprvé my tři. Poprvé v této sestavě. Držte nám palce!

 

kvido_prvni_den-080.jpg

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Arašídův pozdrav bráškovi

(Romana Cikánová, 6. 6. 2011 21:41)

Dobrý den.
Máte moc pěkné stránky. Já mám Buráčka doma 9 dní, loužičky a bobany už nepočítám. Ale tady jsem počítala skóre. Nejlepší je to ráno, tak v pět. Stojím venku v rose a on si sedne na chodník, kouká. Určitě si říká, že on si teda tlapky máčet nebude.
Mějte se pěkně, Romana Cikánová

Re: Arašídův pozdrav bráškovi

(Panička, 6. 6. 2011 22:28)

Kvído už to dneska zabalil, ale prý mám bráškovi vyřídit chlupaté pozdravy! Skóre se dnešním dnem vyrovnalo, ale bojujeme... Jsou to přeci klucí šikovní. Trošku se trápíme s jídlem, tak doufám, že to je jen ze stresu. Jak papká Arašídek? Zdravíme z Hrdlořez